Scéna.cz 

Olbram Zoubek v Chrudimi

Manželé Světlana a Luboš Jelínkovi pořádají v Galerii Art Chrudim výstavu Olbram Zoubek Ještě ... (Padesát bronzových a cínových soch a reliéfů), která trvá do 30. srpna 2006.
„Jen málokterému umělci se podaří vytvořit dílo, které je umělecky kvalitní a zároveň přitažlivé i pro běžné diváky. Svými sochami, charismatickým vystupováním a zároveň odvážným občanským postojem se Olbram Zoubek stal nejznámějším žijícím českým sochařem,“ říká Světlana Jelínková.
Základem výstavy je cyklus bronzových reliéfů s názvem "Ještě", který je premiérován právě v chrudimské galerii. Umělec v něm zrekapituloval svá nejvýznamnější a zároveň nejmilejší témata spojená s jeho první ženou Evou, antickou inspirací a portréty žen, které ho ovlivnily. Výstava "Ještě ..." byla připravena u příležitosti umělcových osmdesátin.

Olbram Zoubek se narodil 21.4. 1926 v Praze. Studoval VŠUP v Praze (1945 - 1952, J. Wagner). Od 1959 člen skupiny Trasa, s níž vystavoval 1959 - 1969, 1991 - 1992. 1987 založil Novou skupinu, od 1991 člen Umělecké besedy. Na konci 60. let se jeho tvorba dostala do blízkosti nové figurace. 1969 na výstavě Socha a město vystavil skupinu postav na náměstí mezi chodce. 1992 se podílel na mezinárodním sympoziu Barok a dnešek k poctě O. Broggiovo v Litoměřicích.

„Je to velmi jednoduché - dělám to, nač myslím - asi jako každý. Dělám lidi, na které myslím. Při práci se snažím vyjasnit svůj vztah k nim a ke světu a při tom se trochu vyznat v sobě. Zajímá mě víc co dělám, než jak to dělám, tak mi ani nevadí, že dělám každého jinak. Snažím se myslet víc na modrou oblohu, na moře, víno a kameny, spíše než na trosky, propasti, plíseň a mechanismy. Proto je mi asi blízká řecká mytologie. Byl bych šťasten, kdybych mohl sobě i druhým připomenout, že moře šumí, stále i když se tlačíme v elektrice, že obloha nad mraky je vždycky modrá, že v každém z nás je kousek Prométhea, že v každé ženě je kousek bohyně. Napětí mezi tíhou a touhou létat, mezi současností a směřováním k nadčasovosti, mezi tíhou hmoty a snahou ji popřít, mezi dokonalostí a nemožností jí dosáhnout. To je to, co mě vzrušuje. Aby socha stála nohama na zemi a hlavou mířila ke hvězdám,“ Olbram Zoubek.