V roce 1984 ukončil studium divadelní režie na pražské DAMU, v posledním roce studií působil jako režisér v Satirickém divadle Večerní Brno. Do svého prvního angažmá nastoupil jako režisér v Divadle O. Stibora v Olomouci. V roce 1986 poprvé pohostinsky režíroval v Plzni, kde v následujícím roce přijal angažmá. Do roku 1989, kdy se stal šéfem plzeňské činohry, zde připravil řadu pozoruhodných inscenací kontroverzních titulů (M. Bulgakov: Adam a Eva, Karel Steigerwald: Tatarská pouť, A. Kazancev: Eviny sny – čsl. premiéra). V roce 1990 nastudoval v čsl. premiéře Pokoušení Václava Havla. V letech 1991–95 pracoval jako režisér v Divadle na Vinohradech.
V květnu 1995 se stal ředitelem vícesouborového Divadla J. K. Tyla v Plzni, jehož repertoár zahrnuje činohru, operu, balet, muzikál a operetu. Na této pozici setrval až do svého jmenování ředitelem Národního divadla v Praze od sezony 2013/14.
Jeho režie na této scéně pokrývají široké žánrové spektrum od velkých klasických titulů (Shakespeare, Lorca, Miller, O´Neill) po současnou českou i světovou dramatiku. Režíroval rovněž několik operních titulů (Rusalka, Carmen, Lucerna, Trubadúr, Její pastorkyňa). Ve světové premiéře uvedl v Plzni dvě hry Pavla Kohouta – Nuly a Arthurovo bolero. Nuly poté nastudoval na pozvání ředitele MCHATu Olega Tabakova v roce 2002 jako první český režisér hostující na této světově proslulé scéně.
Od roku 1990 je pedagogem oboru režie na Divadelní fakultě AMU, od roku 1992 vedoucím katedry činoherního divadla; roku 2015 byl jmenován profesorem.
Je ředitelem Mezinárodního festivalu Divadlo, nejvýznamnější divadelní přehlídky v ČR. Byl viceprezidentem národního střediska ITI – UNESCO a viceprezident Unie zaměstnavatelských svazů. Je členem Asociace profesionálních divadel České republiky a nově byl zvolen pokladníkem organizace Opera Europa. Zastupuje česká profesionální divadla při jednáních na celostátní i evropské úrovni, jeho manažerská práce je kladně hodnocena v celostátním i mezinárodním kontextu. Podstatný podíl má Jan Burian na prosazení výstavby nového divadla v Plzni.
pošlete hostovi otázku
NetHovory
virtuální beseda formou moderovaného rozhovoru s osobnostmi uměleckého a kulturního života
Další hosté
Jan BURIAN
31.10.2018
Hosté podle ...
Z NetHovorů ...
Libor STACH
Na netu jsem objevil zprávu, že jsi patron celostátního kola soutěže Mladý programátor 2018, které se koná tento týden na ZŠ Pražačka. Držíš všem soutěžícím palce? Přijdeš jim poradit?
Ano, je to tak. Přijal jsem tuto patronaci s velkou radostí, neb si myslím, že podobných soutěží je potřeba, aby mladí lidé měli motivaci posouvat se v tom, co je baví. Myslím, že by o mou radu moc nestáli. :D Přiznám se, že je pro mě práce na počítači trochu španělskou vesnicí, ale v programování jde určitě i o jakýsi tvůrčí talent... tedy takto jsem si alespoň sám pro sebe odůvodnil to, že já, coby PCneznaboh, můžu dělat patrona této soutěži. :D
Jak to přišlo, že jste část studia herectví absolvoval na Slovensku? Když porovnáte – je tam přístup k herectví jiný než v Čechách?
Inu, to byl nějaký můj přetlak. Okamžité rozhodnutí. Potřeba odjet. Hodně mě v tom ovlivnila intuice. Všichni mě zrazovali, ale já se nedal. Věděl jsem, že je to správně. Navíc jsem toužil studovat u paní Vášáryové i paní Kronerové. A už od mala jsem měl blízký vztah ke Slovensku a slovenským hercům. Nakonec se mé rozhodnutí ukázalo víc než správné a ten semestr tam se pro mě stal zatím nejhezčím životním obdobím, jaké jsem prožil.
Ano, ten přístup je vlastně diametrálně odlišný. Napsal jsem o něm 120ti stránkovou diplomovou práci a stejně jsem nevystihl všechno. V základu je to tak, že české divadlo tíhne spíš k západu (Německo, Londýn,...) a slovenské pak k východu (Polsko, Rusko,...). Rozdíl je i v divácké základně - český divák spíš vnímá slovo, racio a obraz, slovenský pak emoce a vztahy. Hodně zjednodušeně řečeno. Pro mě osobně je ten slovenský náhled na divadlo tak nějak bližší.
rozhovor se uskuteční dne 31.10.2018 od 17:00
V roce 1984 ukončil studium divadelní režie na pražské DAMU, v posledním roce studií působil jako režisér v Satirickém divadle Večerní Brno. Do svého prvního angažmá nastoupil jako režisér v Divadle O. Stibora v Olomouci. V roce 1986 poprvé pohostinsky režíroval v Plzni, kde v následujícím roce přijal angažmá. Do roku 1989, kdy se stal šéfem plzeňské činohry, zde připravil řadu pozoruhodných inscenací kontroverzních titulů (M. Bulgakov: Adam a Eva, Karel Steigerwald: Tatarská pouť, A. Kazancev: Eviny sny – čsl. premiéra). V roce 1990 nastudoval v čsl. premiéře Pokoušení Václava Havla. V letech 1991–95 pracoval jako režisér v Divadle na Vinohradech.
NetHovory
Jan BURIAN
