Scéna.cz 

Holky Elky: Modeling a vztahy na ostré hraně

Městské divadlo Mladá Boleslav uvádí na komorní Mladé scéně inscenaci Radmily Adamové Holky Elky. Prostor „sálu za kavárnou“ se profiluje jako laboratorní platforma pro texty, které si mohou dovolit jít na hranu – tematicky i inscenačně. A právě takovým textem Adamové Holky Elky bezpochyby jsou. Text Radmily Adamové byl poprvé uveden v roce 2006 Divadlem Letí (Eliadova knihovna Divadla Na Zábradlí) a následně i na dalších scénách. Již tehdy šlo o vyhraněnou sondu do světa modelingu a vztahové manipulace. Současné uvedení v Mladé Boleslavi tak není jen návratem textu, ale i testem jeho dnešní rezonance.

Autorka staví hru do dvou kontrastních rovin. Nejprve sledujeme čekárnu před castingem – místo, kde se z banální situace postupně stává pole psychického tlaku. Uchazečky se vzájemně sledují, hodnotí a nenápadně rozkládají. Druhá rovina přesouvá dění do soukromí jedné z nich, kde se důsledky tohoto prostředí proměňují v konkrétní, až extrémní situace.

Režie bez úlevy (a výprava v jejích službách)

Výprava Agnieszky Páté Oldak pracuje s výraznou metaforou. Projekce nebe v první části vytváří iluzi otevřenosti a snu, který je však v přímém kontrastu s tím, co se na jevišti skutečně odehrává. Lesklá podlaha násobí obraz postav – každé gesto má svůj odraz, jako by realita měla svou temnější kopii. Tento vizuální princip funguje přesně a je jedním z nejsilnějších momentů inscenace.
Kostýmy tento princip doplňují. V první části jsou postavy téměř zaměnitelné – civilní, unifikované, podřízené pravidlům prostředí. Ve druhé části přichází výrazný posun: stylizace se zostřuje, barvy i materiály křičí. Červený kostým Barbory Kostkanové působí jako vizuální výkřik – deformovaná krása, která už není atraktivní, ale zneklidňující.

Herecky stojí inscenace na přesném vedení. Hana Marie Maroušková (Modelka E1) pracuje s nervozitou a vnitřním napětím, které je čitelné v drobných gestech. Jaroslava Košková (Modelka E2) přináší syrovou energii postavy balancující na hraně rozhodnutí. Barbora Kostkanová (Modelka E3) působí jako chladně adaptovaný hráč systému – její dominance je o to silnější, že není okázalá. Vladimír Pokorný (Agent – Fotograf) zůstává v odstupu a právě tím vytváří nejmrazivější pól celé situace.

Když se tlak nezastaví

Druhá část inscenace už neponechává prostor pro nadhled. Situace se vyhrocují do extrémů – vztahy se mění v manipulaci, tělo v nástroj a člověk v prostředek. Obraz bezvládné matky na vozíku, fyzická degradace i přítomnost drog posouvají inscenaci na hranici divácké snesitelnosti.
Režie Diany Šoltýsové zde volí jednoznačný postup: nic nezjemňovat. Hrany textu zůstávají ostré, bez úlevy a bez kontrapunktu. Právě to je síla i slabina inscenace zároveň. Emoční tlak je konstantní, ale málokdy diferencovaný – divák je vystaven intenzitě, která nemá kam ustoupit.
Zůstává tak otázka, zda tato radikalita otevírá hlubší porozumění, nebo spíše uzavírá význam do sebe.
Holky Elky jsou silným zážitkem, ale jen obtížně sdělitelným. Modeling na ostré hraně se zde nestává jen tématem, ale metodou – a inscenace samotná na této hraně balancuje bez jistoty, že z ní vede cesta zpět.

Radmila Adamová: Holky Elke
Režie (Diana Šoltýsová); dramaturgie (Kateřina Suchanová); výprava (Agnieszka Pátá Oldak); pohybová spolupráce (Svatava Hanzl Milková); světelný design (Magdalena Hůlová); videorealizace (Petr Duppal, Jan Kubín); hudební spolupráce (Aneta Kalertová) a fotografie (Jarmila Štuková).
Osoby a obsazení: Modelka E1 (Hana Marie Maroušková); Modelka E2 (Jaroslava Košková); Modelka E3 (Barbora Kostkanová); Fotograf – Agent (Vladimír Pokorný, j. h.).
Městské divadlo Mladá Boleslav, Mladá scéna, premiéra 13. března 2026.

📘 www.mdmb.cz