Posedlost Čestmíra Sušky cisternami
autor: archiv
Mnohostranný sochař Čestmír Suška je znám svými skulpturami z velkých vydlabaných kmenů. Dnes je krom toho asi jediný na světě, kdo vytváří umělecká díla z cisteren! Uvidíme je v pražském Karlíně v Thámově hale od 21. března do 25. dubna – výstava má název Rezavé květy. Zeptali jsme se ho na podrobnosti jeho nápadu.
Cisterny jsem si objevil. Přišel jsem na ně náhodou. Ale předehrou byl rok 2005, kdy jsem odjel do amerického Vermontu. Scházejí se tam umělci z celého světa, každý si může pracovat na svých projektech. Jel jsem tam už poněkolikáté, doufal jsem, že si odpočinu od své práce, že tam budu dělat malé návrhy, modýlky a experimentovat. Všechno bylo jinak. Druhý den mě vzali do sběrny železného šrotu. Tam jsem objevil železnou polokouli, jaká v Evropě není k vidění. Byla odříznutá od zásobníku na kapalný plyn na topení. Když jsem viděl, jak je polokoule krásná, zasvítily mi oči. Předtím jsem se železem nikdy nepracoval, neuměl jsem zacházet se svářečkou. Rozhodl jsem se, že se musím velice rychle naučit pracovat s kovem. Od jednoho filipínského sochaře jsem se naučil svářet.
Řežu autogenem, ale taky jsem se naučil pracovat s plazmovým hořákem, což je modernější technologie, využívá elektrického oblouku a stlačeného vzduchu a z hořáku tryská plazma.
Když jsem koupil první polokouli, úplně jsem se z toho pobláznil a postupně jsem jich koupil osmnáct. A protože je odřezávali z celých cisteren, prohlásil jsem, že přijedu za rok znovu, ať mi připraví celé cisterny. A taky jsem přijel a pracoval na nich. Vzniklé skulptury teď cestují po celých Spojených státech, nyní jsou vystavené ve Washingtonu, na jaře budou v Alabamě, v Birminghamu.
Některé skulptury zůstaly v USA, některé jsem přivezl. Vystavili je v brněnském Domě umění. Na vernisáž přijel americký velvyslanec a pozval mě, abych o svém pobytu v USA přednášel na americkém velvyslanectví. A druhý den mi volala jedna pracovnice velvyslanectví, že v Braníku viděla cisterny, které by mě mohly zajímat. Lidé mi dost často volají, že někde viděli velké kmeny – tak jsem plno krásných taky získal – ale někdy mi nabízejí všelijaké hlouposti. Čekal jsem tedy, že v Bráníku budou třeba jen staré bojlery! Jenomže jsem na poli vedle Vltavy skutečně uviděl hromady nádherných cisteren. Zíral jsem na to jak na zjevení. Začal jsem tam bláznivě běhat, lézt do nich a všelijak je zkoumat. Byl jsem úplně v šoku. Ve smíchovském pivovaru měnili technologii, vyhodili staré cisterny a rozřezávali je na kusy. Bylo jich pět set. Viděl jsem, jak je tahají na lanech ven z budovy – vypadalo to, jako když datel tahá žížalu. Povedlo se mi jich šest zachránit – naštěstí jen za cenu šrotu.
Moje práce se začaly postupem doby zvětšovat, až byly tak veliké, že mě vytlačily na zahradu, pak přes ulici na pole. A když tam přišli zbohatlíci a začali budovat své podnikatelské baroko, vyhnali mě. Naštěstí jsem objevil bývalou skladovou halu a získal jsem ji. Pracuji tu nejen já, ale i mí kolegové a zahraniční sochaři.
To se už děje. Halu jsme získali díky místnímu úřadu a zavázali jsme se, že se budeme věnovat veřejným prostranstvím. Povedlo se nám rekonstruovat areál základní školy, kde jsme ve spolupráci s architektem navrhli nové oplocení se třemi bránami, z nichž každou navrhl jiný umělec, a uvnitř areálu jsou sochy, velké obrazy na schodišti. Už je tam velká sbírka českého umění. Do místního parku jsme umístili skulptury letadel, na nichž a s nimiž si děti můžou hrát, od holandského sochaře tu jsou nádherné schody, na nichž se začala scházet omladina. Na náměstí je skulptura, na níž se dá sedět. Byli jsme osloveni agenturou pro životní prostředí, která buduje stezku pro pěší a pro cyklisty v Prokopském údolí. Snažíme se, aby tam nebylo soch příliš mnoho, aby se nádherné prostředí nezničilo, jen jemně a po obvodu parku zdůraznilo.
V roce 1980 jsem založil se dvěma přáteli výtvarné divadlo Kolotoč. Divadlo mě zajímá, protože se také odehrává v prostoru. Dalo mi spoustu zkušeností, které uplatním ve své práci, například používám světlo, umísťuji je dovnitř soch. Je to práce s prostorem a já jsem její součástí. Využívám taky pohybu. Cisterny jsou vlastně válce, které můžu koulet. Koulím je jako chrobák a pracuju a pracuju dokolečka. Ve Vermontu jsem je takhle koulel po krajině, nepotřeboval jsem žádné náklaďáky, dokonce jsem je dokutálel i do řeky.
Mám na to fígle. Říkal jsem si, že by bylo nádherné, kdyby byly někde v přírodě a lidi by si je váleli a cisterny by cestovaly krajinou…
TIP!
Časopis 48 (2007) - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
Jak vznikla Adina
Paní Milena Jelínková (roz.Tobolová) studovala v 50. letech scenáristiku na FAMU,a byla považována za velký ta ...celý článek
Časopis 48 - sekce
DIVADLO
Pyreneje – putování za svou duší
Skotský dramatik David Greig se proslavil především hrou s dlouhým názvem Kosmonautův poslední vzkaz ženě, kte celý článek
HUDBA
Seal: Zpívám o věcech, které patří k domovu.
Cenami Grammy oceněný zpěvák a skladatel Seal vydává své nové řadové album System. Je to jeho páté album a vyc celý článek
OPERA/ TANEC
Holanďan v Liberci zabloudil
Léta jsou zřejmé výkyvy hudební úrovně produkcí liberecké opery, a také zdejší lpění na řekněme v základě trad celý článek