Scéna.cz 

Vivat opereta! – nový projekt Státní opery Praha

Na počátek dubna (první premiéra 2.4. 2009) připravila pražská Státní opera projekt, který vychází vstříc milovníkům dnes už poněkud upozaděného žánru - operety. Původní nápad vzešel z baletní sekce divadla, pak se připojila opera – a nakonec do projektu vstoupila „činohra“ prostřednictvím režiséra Petra Kracika. Nicméně, tento režisér má právě s žánrem operety dlouhodobé zkušenosti (mnozí diváci jistě vzpomínají na některé z jeho operetních inscenací v Hudebním divadle v Karlíně).

Na tiskové konferenci mnozí z pěvců, kteří se projektu účastní (a je jich pěkná řádka), přiznali, že je jim žánr operety nejen sympatický, ale že jím byli přímo odchováni (ať už Jitka Svobodová, příbuzná někdejší hvězdy Karlína Věry Mackové či syn karlínského pěvce Tomáš Černý). Všichni uvítali spoluúčast režiséra Kracika na přípravě inscenace – dle Andrei Kalivodové vnesl do prostřední Státní opery „čerstvý vítr a humor“, režisér na oplátku chválí, že se u pěvců setkal i s hereckým talentem, což nebývá vždy obvyklé.

Projekt Vivat operat! by měl nabídnout divákům správný relax, krásné melodie a velice pestrou barvitou podívanou. Kromě pěvců se totiž na představení podílí i baletní složka, diváci tak uvidí nejrůznější tance od čardáše, přes cikánské variace, čínský tanec s vějíři, a ž po klasický valčík – a chybět nebude ani kankán. To vše v choreografii Pavla Ďumbaly, na scéně Petera Čaneckého a v kostýmech Josefa Jelínka.

A jak reagoval Petr Kracik, když byl osloven, aby se podílel na tomto projektu?
„Přemýšlel jsem, jak nejlépe titul Vivat Opereta! naplnit. Prošel jsem si operetní klasiku a napadlo mě zpracovat tři velká operetní čísla, velká témata. Pokusil jsem se svébytnou interpretaci jednotlivých dějství ze tří známých operet. Na úvod první jednání Hraběnky Marici jako barvité romantické drama muže a ženy, odehrávající se v maďarské pustě, u vody, mezi cikány. Poté kvintesence Země úsměvů, druhé a třetí dějství, přinášející dramatickou story milenců, kteří se vezmou přes rozdílnost kultur, Muž ženu odveze do světa, kde ona nemůže žít, a dochází k jejich rozchodu. země úsměvů je vlastně poslední klasická opereta, předzvěst muzikálu, a na rozdíl od ostatních má nečekaně slzavý závěr. Hudebně je velmi náročná, dokonce jsou v ní čísla, u nichž je pod čarou uvedeno, že jsou vhodná jen pro velké operní domy, A konečně závěr představení patří druhému jednání z Netopýra, proslulé plesové scéně.
Volným pojítkem představení je vztah muže a ženy, jenž tvoří základní osu každé opravdové operety. Navíc, protože jde o společný operní a baletní projekt, jsem myslel na to, aby vybrané ukázky v sobě nesly výrazný taneční potenciál. Divák by měl vždy rozpoznat, o jakou situaci se jedná, ale dialogy jsou seškrtané na minimum. Kladu důraz na imaginativnost, na rozpohybování, na zpěv. Pokusil jsem se o vytvoření tří velkých dramatických situací, tři operetních klipů, chcete-li. Ted yo tom co v běžné operetní inscenaci udělat nelze, Aby představení bylo odvážné, artistní, nezatížené dějem, aby v něm zůstalo to podstatné – zpěv, tanec, výpravnost.“

V inscenaci Státní operety se představí např. Simona Procházková, Jitka Svobodová, Pavlína Senič, Veronika Hajnová, Andrea Kalivodová, Aleš Briscein, Tomáš Černý, Karel Bláha, Rafael Alvarez, Oldřich Kříž, Ladislav Mlejnek ad.