Musica Florea a Schubertův génius

autor: Simon Eben
zvětšit obrázekV neděli 26. dubna 2026 se v evangelickém kostele U Salvátora v Praze konal mimořádný koncert instrumentálního souboru Musica Florea a vokálního ansámblu Collegium 419, jež sólovými výkony podpořili Tereza Zimková, Sylva Čmugrová, Martin Javorský, Jan Němeček a Jaromír Nosek. Mimořádný byl hned v několika ohledech. Předně, slyšet renomovaný soubor Musica Florea je vždy zážitek. V tomto případě ještě podpořený skutečností, že interpretuje hudbu raného romantismu. I když se Musica Florea hudbě romantismu nebo i mladších epoch nevyhýbá, přeci jen je vnímána především jako etablovaný soubor v historicky poučené interpretaci děl 18. století, která tvoří pevný repertoárový zaklad.
Umělecký vedoucí a zakladatel tělesa Marek Štryncl se ale výzev nebojí a zejména v posledních letech svoji pozornost stále častěji směřuje k hudbě romantické. Mimo jiné systematicky nahrává díla Antonína Dvořáka či Zdeňka Fibicha. Program nedělního koncertu byl tedy vlastně logickým pokračováním těchto ambicí. Prvotní impuls k jeho uspořádání však vzešel od druhého interpretačního tělesa, vokálního ansámblu Collegium 419, který se také více než 20 let systematicky věnoval interpretaci staré hudby. Do fungování tohoto tělesa však zasáhla covidová pandemie a od roku 2020 svou činnost pozastavilo. Možná to tedy byl i jakýsi prvotní impuls k obnově, uvidíme.
Na koncertě zazněla celkem tři díla Franze Schuberta, z nichž jádro tvořila Mše č. 6 Es dur, která překvapivě zazněla na úvod koncertu. Mši Es dur zkomponoval Schubert v posledním roce svého krátkého 31 let trvajícího života a můžeme ji směle označit za autorovo stěžejní mistrovské dílo. Dílo, kterým jasně ukazuje, kam se hudba 19. století bude ubírat. Je až s podivem, kolik odvážné harmonie a divokých chromatických postupů zde slyšíme. Očekávali bychom je až u pozdějších autorů, u Schumanna, Berlioze, Brahmse či Dvořáka. Škoda, že na koncertních pódiích zaznívá tak málo.
Před samotným začátkem v krátkém sympatickém proslovu dirigent Marek Štryncl představil zcela zaplněnému kostelu svoji interpretační vizi. Ta se týkala zejména tempové flexibility. Dobová svědectví z nově objevovaných pramenů stále častěji potvrzují, že metronomický údaj uvedený na začátku platí jen pro několik prvních taktů a ani to nemusí platit vždy. Základní tempo skladby může například začít až po odeznění introdukce. A jak Marek Štryncl řekl, tak také udělal. S tempem hýbal opravdu vydatně, ale tak logicky a plynule, že to vlastně ani jak být nemohlo. Hudba dramatická a hlasitá vždy ubíhala v nekompromisním tempu, zatím co každé zeslabení bylo umocněno zjemněním a zklidněním tempa, mnohdy i velmi výrazným.
Přibližně padesátiminutové Schubertovo hudební plátno tak získalo na netušené plasticitě a barevnosti. Podle Marka Štryncla začaly být tempové modifikace v průběhu 20. století považovány za chyby a postupně vymizely. Z interpretace děl 19. století se vytratila citovost, která postupně sklouzla ke strohé přesnosti nebo zbytečné pompéznosti. Štrynclův návrat k původní romantické muzikalitě mohl být pro některé posluchače až překvapivý, ale závěrečný dlouhotrvající potlesk byl důkazem, že se publikum během večera samo dostatečně přesvědčilo o tom, kolik emocí se v raně romantické hudbě ukrývá. A že tato interpretační cesta vede správným směrem.
Soustředěný výkon obou těles pak dojem umocnil. Sbor čítající přibližně 35 zpěváků byl vyrovnaným partnerem orchestru, jehož členové hráli na kopie, v několika případech i na originály klasicistních nástrojů naladěných na 430 Hz. Po Mši Es dur zazněly ještě dvě kratší Schubertovy duchovní skladby. Jednak ofertorium Salve Regina pro sólový soprán a smyčce A dur, ve kterém se bezchybným výkonem blýskla slovenská sopranistka Tereza Zimková.
Na závěr pak zaznělo slavnostní Magnificat C dur z roku 1815. Schubert toto dílo zkomponoval ve svých 18 letech a nese v sobě ještě jasný odkaz na hudbu velkých předchůdců – Mozarta, Haydna a dalších. Posluchači tak měli jedinečnou možnost srovnání, jak obrovský kompoziční vývoj se v Schubertově tvorbě odehrál během posledních třinácti let jeho života. Ludwig van Beethoven se nemýlil, když o Schubertovi prohlásil, že v něm dřímá „jiskra božského génia“ a předpověděl, že v hudebním světě způsobí velkou senzaci.
🎵 Musica Florea: Jiskra božského génia
26. 4. 2026, 19:30 hodin, kostel U Salvátora, Praha.
Program: Franz Schubert – Mše č. 6, Es dur, D.950; Salve Regina D dur, op. 153, D.676; Magnificat D.486. Účinkující: Tereza Zimková (soprán), Sylva Čmugrová (alt), Martin Javorský (tenor), Jan Němeček (tenor), Jaromír Nosek (bas), orchestr Musica Florea, sbor Collegium 419, dirigent Marek Štryncl.
Projekt byl realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a MČ Prahy 1.
TIP!
Časopis 21 - rubriky
Články v rubrice - Zprávy
Taháky 92. sezóny FOK: Netopil, Rachlin a orchestrální sóla
92. koncertní sezóna Pražských symfoniků je sezónou Ludwiga van Beethovena, Václava Smetáčka, Tomáše Netopila ...celý článek
Časopis 21 - sekce
DIVADLO
Mostecké divadlo láká na Než hvězdy zapadnou
Městské divadlo v Mostě uvede 15. května 2026 na Velké scéně třetí premiéru letošní sezony – inscenaci N celý článek
HUDBA
Hudební tipy 21. týden
Ikony Kamila Střihavky (6/10)
Jan Haubert ze skupiny Visací zámek hostem ve čtvrté řadě hudebního cyklu věn celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 20. týden
Deset století architektury: Pardubice, Pernštejnové – stavebníci I.
Poté, co Vilém z Pernštejna koupi celý článek



