Scéna.cz 

Mr. Moss ukazují osobnější tvář

Zatímco debutové album HIGH ukázalo kapelu jako veselou, barevnou a tak trochu party-šílenou, nové EP obrací pozornost dovnitř. Je temnější, osobnější a podstatně chaotičtější cestou za identitou, reputací, neurodiverzitou, sebevědomím, vztekem i zranitelností. A především hledá odpověď na otázku: Kdo vlastně jste, když přestanete hrát roli, kterou od vás všichni očekávají?

Název je záměrně ironický. Electro swing má pověst uhlazeného, elegantního a sofistikovaného žánru. Mr. Moss ale nikdy neměli potřebu se do podobné škatulky pohodlně vejít. Žánr je přitáhl, ale záhy do něj začali dělat díry – přidali rock, kabaret, jazz, muzikálovou teatrálnost, elektronickou produkci a dokonce metalový breakdown. Výsledkem je to, čemu sami říkají swing’n’roll. Hudba, která odmítá být jen jednou věcí. Stejně jako oni.
Bad Reputation Club měl původně nést název podle skladby B!tch – písně o tom, že máte právo rozhodovat o vlastním těle, mít své hranice a nemuset se za ně omlouvat. Název ale zafungoval až příliš dobře. Vyvolal kontroverzi, kapelu připravil o několik koncertů a nakonec jí přinesl reputaci, které se jen tak nemohla zbavit. A tak místo toho, aby proti ní bojovali, rozhodli se ji přijmout.

Vítejte v Klubu Špatné Reputaci.
EP působí jako divadelní představení o dvou dějstvích. Úvodní skladby se pohybují ve světě kouřového kabaretu, swingu a teatrálního vyprávění, než Intermission doslova přeruší představení. Krátký instrumentální úryvek z Weird Kid funguje jako skutečná přestávka – chvíle na nadechnutí, drink a přípravu na druhé dějství.
Pak přitvrdí kytary a skladby se začnou stávat čím dál osobnějšími. A nakonec Paralyzed celý formát znovu rozbije. Jeho elektronický zvuk a emočně obnažený závěr nepůsobí ani tak jako konec, jako spíš cliffhanger – malá ochutnávka toho, kam se Mr. Moss mohou vydat dál.

Na celém EP se střetávají zdánlivě neslučitelné světy. Weird Kid dokáže přejít od melodií inspirovaných českou polkou k plnohodnotnému metalovému breakdownu. Take a Bow staví jemné kabaretní dechové nástroje a jazzovou teatrálnost proti tvrdým rockovým kytarám. Queen They Love to Hate mění kritiku žen v hudebním světě v sebevědomou oslavu toho, že je zkrátka nemožné je přehlédnout. Karma se nebojí pomsty. B!tch si stojí za vlastními hranicemi. „Superpowers“ proměňuje vlastnosti spojované s ADHD a autismem ve zdroj síly, zatímco Paralyzed odhaluje mnohem zranitelnější stránku pocitu, že nikdy nebudete dost dobří.

A právě tohle napětí je záměrné.
Skladby jsou ve výsledku o komplikovaném procesu hledání toho, kým skutečně jste pod všemi očekáváními, nálepkami, maskami a rolemi, které vám přisuzují ostatní – a které si postupně vytváříte sami.
Velká část EP vychází ze zkušenosti vyrůstat jako divné dítě, které nikdy úplně nezapadalo a až mnohem později pochopilo proč. Vzpomínky na dětství se stávají vstupní branou do dospělosti: k věcem, které v sobě pohřbíváme, chování, které se učíme skrývat, a verzím sebe sama, které si vytváříme jen proto, abychom společensky přežili.
Motivy masek, jeviště, vystupování, královen a reputace se v textech objevovaly téměř náhodou. Postupně ale začalo být jasné, že spolu všechny souvisejí. Znovu a znovu se skladby vracejí k představě hraní určité verze sebe sama před publikem – a k otázce, co se stane, když z toho jeviště konečně sestoupíte.

Bad Reputation Club tak není jen sbírkou písní. Je střetem protikladů: okázalosti a syrovosti, teatrálnosti a agrese, absurdity a bolestivé upřímnosti, vintage estetiky a moderního zvuku, sebevědomí a zranitelnosti.
Je to hudba pro všechny, kteří nikdy úplně nezapadali. A pro každého, kdo někdy přemýšlel, jestli člověk, kterého vidí ostatní, je skutečně tím, kým uvnitř je.
Knihu nemůžete soudit podle obalu. A Mr. Moss už vůbec nemůžete soudit podle nálepky „electro swing“.
Vítejte v klubu.