Scéna.cz 

Carmen, příběh z New Yorku: Vášeň a krev

Městské divadlo Brno uvádí od 24. října 2026 ve světové premiéře současný muzikál zrozený z vášně a krve CARMEN, PŘÍBĚH Z NEW YORKU. Pod tímto dílem jsou podepsáni skladatel Iván Macías a autor libreta Félix Amador. Tato dvojice není českému publiku cizí. Městské divadlo Brno uvedlo v roce 2022 jejich titul MEDICUS. Od té doby pokračuje spolupráce obou autorů s brněnským divadlem. Úspěšné nastudování Medicuse zajistilo právě světové prvenství v uvedení CARMEN. Autoři vycházejí z předlohy Prospera Mérimée, francouzského literáta, který stvořil postavu Carmen, a ta se stala jedním z nejvýraznějších a nejčastěji adaptovaných ženských archetypů v historii světového umění. Novela poprvé vyšla roku 1845.

Postava Carmen se nesmazatelně zapsala do historie světového hudebního divadla především zásluhou Georgese Bizeta, jehož opera měla premiéru v Paříži roku 1875. Neméně významnou kapitolu představuje jednoaktový balet CARMEN SUITE Rodiona Ščedrina z roku 1967, vytvořený pro legendární primabalerínu Maju Pliseckou. Také muzikálové jeviště si našlo svou Carmen. V roce 2008 se v pražském Hudebním divadle Karlín uskutečnila světová premiéra muzikálu Franka Wildhorna s Lucií Bílou v titulní roli. Pozoruhodnou inscenační historii nabízí rovněž česká divadla. Vedle tradičních operních a baletních nastudování vznikala i díla, která se pokoušela známý příběh interpretovat zcela jinak. Již v roce 1966 uvedlo Severočeské loutkové divadlo Liberec titul CARMEN NEJEN PODLE BIZETA. Následovala například OPERA NEOPERNĚ ANEB CARMEN (1982) ve Státním divadle Ostrava, taneční projekt ŠACH-MAT, CARMEN (1991) pražské skupiny UNO či BACHA, CARMEN! – TAKE CARE MEN (1996) souboru Down Side Up. Brněnské Divadlo Radost přispělo v roce 1998 inscenací CARMEN ANEB LÁSKY HRA OSUDNÁ. Za pozornost stojí také CARMEN 20:07 (2007) královéhradeckého Divadla Drak či CAUSA CARMEN (2008) Baletu Národního divadla v Praze. Tato žánrová a interpretační rozmanitost dokládá, že Carmen zůstává živou inspirací pro další generace divadelních tvůrců. Nyní k nim přistupuje také autorská dvojice Iván Macías a Félix Amador, která její osud přenáší do prostředí současného New Yorku.

Carmen je dcerou kubánských přistěhovalců a pracuje v nočním klubu, kde se scházejí lidé z podsvětí a mnohé situace se odehrávají na hraně, ne-li za hranou zákona. Jejím protikladem je Joey, mladý policista, který hned první den své služby podlehne kouzlu Carmen a sám poruší služební předpisy. Zadržená Carmen mu totiž díky ženské lsti unikne.
Autoři nabízejí divákovi několik dějových vrstev. Jednou z nich je příběh dívek, kterým byly zabaveny doklady a které jsou nuceny pracovat pro Lucase, pašeráka a majitele nočního klubu. Proti nespoutanosti Carmen stojí řád a pořádek, jehož mocenskou sílu představuje policie. Právě mladý Joey prožívá jeden z nejsilnějších vnitřních konfliktů – jeho láska ke Carmen se dostává do přímého střetu se služební povinností.
Další rovinu představuje Joeyho soukromí. Mateřská péče a starostlivost se prolínají se vztahem k Micaele, kamarádce z dětství a zároveň policistce, která v sobě postupně objevuje proměnu přátelství v lásku k Joeymu. Do spletitých vztahů vstupuje také Camillo, operní pěvec a svůdce. To vše se odehrává na pozadí nezákonného pašování lidí, povrchní až snobské zábavy, ale také v intimní rovině mezilidských vztahů.
Množství dějových linií a proměnlivost jednotlivých situací kladou značné nároky na inscenační zpracování. Prostředí se často mění, výstupy company střídají sólová čísla, duety i tria. Vedle intimních okamžiků jednotlivých postav se na jevišti odehrávají velké ansámblové scény, v nichž se propojuje herectví, zpěv a tanec. To vše vyžaduje precizní režijní vedení Stanislava Moši, choreografii Michala Matěje i hudební nastudování a dirigentskou práci Dana Kalouska. Neméně důležitá je souhra scénografie, kostýmů a světelného designu. Právě jejich vzájemné propojení rozhoduje o tom, zda se mnohovrstevnatý příběh promění v jednolitý divadelní celek.

Mošův režijní rukopis a souhra inscenačního týmu

V tomto ohledu je režisér Stanislav Moša skutečným matadorem. Opírá se o stabilní inscenační tým, s nímž jej pojí dlouholetá spolupráce na řadě muzikálových titulů. Scénograf Christoph Weyers, kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová, choreograf Michal Matěj, autor projekcí Petr Hloušek či světelný režisér David Kachlíř se společně podíleli nejen na úspěšném MEDICUSOVI, ale jejich tvůrčí rukopis nacházíme také v inscenacích POSLEDNÍ LOĎ (2019), VELKÁ RYBA (2023) či LES MISÉRABLES (Bídníci, 2026). Vzájemná znalost inscenačních postupů a zkušenosti z předchozích projektů vytvářejí pevný základ pro realizaci tak náročného díla, jakým je CARMEN, PŘÍBĚH Z NEW YORKU.
Díky tomuto sehranému týmu a technickému zázemí Městského divadla Brno nabízí Stanislav Moša čitelný režijní rukopis, který mimo jiné umožňuje velmi rychlé proměny scénických obrazů. Významnou roli zde sehrávají projekce Petra Hlouška, které se organicky propojují s reálnými scénickými objekty scénografa Christopha Weyerse. Je však třeba zdůraznit, že jednotliví členové inscenačního týmu na sebe vzájemně slyší. A nejde pouze o režiséra, výtvarníky či choreografa. Skutečný divadelní tým tvoří také pracovníci garderoby, zaměstnanci divadelních dílen, technici, sólisté i členové company. Právě jejich souhra dodává každé inscenaci jednotný dech ve správném rytmu. Není proto náhodou, že volba španělských autorů padla právě na Městské divadlo Brno.

Scénografie Christopha Weyerse pracuje s víceúrovňovou architekturou kovových konstrukcí, schodišť, zábradlí a vysokých obloukových oken, které vytvářejí základní prostor pro jednotlivé dějové situace. Zmíněné projekce Petra Hlouška scénický prostor rozšiřují o panoramata newyorských mrakodrapů, městskou zástavbu i konkrétní interiéry. Vzájemné propojení reálných objektů a projekčních obrazů umožňuje rychlé proměny prostředí, aniž by se narušovala kontinuita představení. Zvlášť působivé jsou okamžiky, kdy se rozměrná scéna téměř vyprázdní a pozornost diváka se soustředí pouze na dvě postavy v intimní situaci. Výrazným příkladem této scénické proměnlivosti je noční klub Las Cigarreras. Jeho prostředí vytvářejí neonový nápis, několik kavárenských stolků a židlí, ale především projekce tropické vegetace a městské architektury, která za kovovými konstrukcemi a obloukovými okny navozuje iluzi dalšího prostoru. Barevná světla dotvářejí atmosféru nočního podniku, zatímco schodiště a vyvýšené hrací plochy zůstávají součástí základní scénické architektury. Právě zde se názorně ukazuje, jak lze s minimální obměnou reálných dekorací vytvořit zcela odlišné prostředí. Světelná režie Davida Kachlíře pak jednotlivým obrazům dodává proměnlivou atmosféru, od chladných modrých tónů nočního velkoměsta až po teplejší nasvícení komorních výstupů.

Kostýmní výprava Andrey Kučerové výrazně podporuje charakteristiku jednotlivých postav i sociálních prostředí, v nichž se příběh odehrává. Carmen (Kristýna Daňhelová) střídá přiléhavé kostýmy, květinové vzory a výrazné červené šaty, které podtrhují její ženskost, temperament i nespoutanost. Protikladem je Joey (Marco Salvadori), jehož strohá policejní uniforma symbolizuje řád a disciplínu, zatímco civilní oděv postupně odhaluje jeho příslušnost ke světu, do něhož jej přivádí láska ke Carmen. Výraznou kostýmní stylizaci představuje Lucas (Jiří Mach), jehož elegantní, až okázalý oblek odpovídá postavení majitele nočního klubu a člověka pohybujícího se na hraně zákona. Zcela jinou polohu nabízí Mamá Lupe (Jana Musilová), jejíž pestrobarevné šaty a výrazný turban zdůrazňují mateřskou osobitost i kubánské kořeny rodiny. Civilnější kostým Micaely (Esther Mertová, v alternaci Irena Freudenschussová) odpovídá její zdrženlivější povaze. Samostatnou pozornost si zaslouží Frasquita (Rastislav Širila), postava ženy narozené jako muž, jejíž pojetí vychází přímo z požadavku autorů. Její výrazná stylizace se stává přirozenou součástí pestrého prostředí newyorského klubu. Kostýmy tak nejsou pouhou vizuální dekorací, ale pomáhají divákovi číst charaktery postav, jejich společenské postavení i vzájemné vztahy.

Hudba Ivána Macíase v sobě spojuje temperamentní španělské rytmy s rozsáhlými romantickými plochami, které dávají vyniknout především intimním a dramaticky vypjatým situacím. Výraznou úlohu sehrávají bicí nástroje, jejichž rytmická naléhavost kontrastuje s jemnějšími tóny zvonkohry. Své místo mají také kytara a klávesové nástroje, které rozšiřují barevnost hudebního doprovodu. Zvláštní ocenění si zaslouží Macíasovy hudební citace z Bizetovy opery Carmen. Nejde o samoúčelné připomínání slavného díla, ale o vědomé propojení současného muzikálového jazyka s jeho operním předobrazem. Právě tyto motivy zachovávají hudební kontinuitu příběhu a připomínají jeho nezaměnitelnou identitu. Bez nich by nová Carmen ztratila část svého historického i emocionálního ukotvení.

Láska, která bourá řád a překračuje hranice

Ústřední postavy Carmen a Joey mají ve svém dramatickém vývoji řadu zlomových okamžiků, které je navzájem formují. Nutí je rychle se rozhodovat a především přijímat odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Marco Salvadori disponuje mimořádnou interpretační silou, opřenou o tenorový hlasový základ. Nemusí se uchylovat k falzetu, což představuje jeho výraznou pěveckou přednost. Jeho hlas dokonale harmonizuje s altově posazeným hlasem Kristýny Daňhelové. Ta disponuje silným hlasovým fondem a dokáže svou energii přenášet na diváka především prostřednictvím pěveckého projevu. Její práce s hlavovým tónem svědčí o vysoké profesionalitě.
Joey v podání Marca Salvadoriho je mladý muž, který neměl lehký život. Dostat se k policejnímu sboru pro něj nebylo jednoduché, o čemž svědčí také jeho sociální zázemí. O to pochopitelnější je jeho snaživost, píle a úcta ke služebnímu řádu. A právě do tohoto uspořádaného světa náhle udeří blesk jménem Carmen. Její živočišnost však nepramení pouze ze sexappealu, ale především z nutnosti přežít v tvrdé džungli pašeráků a lidí pohybujících se za hranicí zákona. Daňhelová coby Carmen od sebe odhání všechno, co by v ní mohlo vyvolat hlubší citové pouto. Není zlá, je především pragmatická. Nechce podstupovat trápení, která s sebou může přinášet partnerský vztah. Třeba jen čekání na druhého nebo bolest z nepřítomnosti jeho objetí. Ona se musí především probíjet životem. Jako provozní nočního baru musí být vstřícná ke klientům, aby získala co nejvyšší spropitné.
Taková je Carmen Kristýny Daňhelové. Není tvrdá ani citově okoralá. Je osudová.

Marco Salvadori postupně proměňuje svého Joeya z poctivého a snaživého policisty v muže, který pod vlivem lásky překračuje vlastní zásady. Dostává první tvrdé lekce, od dvoudenního suspendování ze služby až po definitivní vykročení na scestí, kdy začíná pomáhat Carmen a pašerákům. Nakonec se rozhodne vstoupit do Lucasových služeb. Jeho proměna není náhlým zvratem, ale postupným rozpadem hodnot, na nichž dosud stavěl svůj život. Mamá Lupe v podání Jany Musilové přitom mateřským instinktem vyciťuje, že se s jejím synem něco děje, že není všechno v pořádku.
Do osudového vztahu ústřední dvojice vstupují další výrazné postavy. Lucas, majitel nočního baru a pašerák, v podání Jiřího Macha představuje muže, který musí mít nad vším kontrolu. Nemůže nikomu důvěřovat, protože jakýkoli projev slabosti by jej mohl ohrozit. Mach tuto tvrdost a neústupnost přesvědčivě naplňuje. Zcela jiný svět reprezentuje Camillo, operní pěvec a svůdce, kterého ztvárňuje Lukáš Janota. Je představitelem snobské konzumace všeho povrchního, muže obdivujícího především sebe sama. Výrazně se stylizuje do podoby opěvovaného toreadora.
Esther Mertová jako Micaela, mladá policistka a Joeyova kamarádka z dětství, vnáší do příběhu starostlivost a citovou zdrženlivost. Její přátelství postupně přerůstá v platonickou lásku, která však ze strany Joeya nenachází odezvu. Micaela proto obrací svou pozornost také k Mamá Lupe a snaží se ji zahrnout péčí a náklonností téměř nevlastní dcery.
Samostatnou pozornost zasluhuje Rastislav Širila v roli Frasquity, ženy narozené jako muž. Její postavení mezi ostatními dívkami není jednoduché. Širila umožňuje divákovi nahlédnout pod povrch této postavy a pochopit její vnitřní svět. Nejde pouze o chůzi v lodičkách na vysokých podpatcích, nošení punčoch či ženskou stylizaci pohybu, ale především o duši ženy žijící v těle, které neodpovídá její identitě. Právě v zachycení tohoto vnitřního rozporu je Širila velmi silný. Jeho hlas si přitom zachovává mužskou polohu, což však není nedostatkem interpretace, nýbrž přirozenou součástí charakteristiky postavy.

Carmen, příběh z New Yorku není jen novodobým přenesením známého příběhu do amerického prostředí, které pracuje s mentalitou migrantů a rádoby zbohatlíků. Je to příběh vystavěný na historicky podmíněném archetypu, který provází lidstvo napříč kulturami a národy. Láska přerůstá ve vášeň a ta ve své nezřízené energii může i zabíjet.
Městské divadlo Brno nabízí další podobu příběhu nespoutané Carmen, v němž na pozadí společenských vztahů vystupuje pozlátko falešného štěstí, ale také ryzí láska, která nemusí mít na růžích ustláno. Vždyť i růže má své trny a bodnutí ostnem může způsobit výron krve. A právě ve chvíli největšího štěstí se může láska proměnit v tragédii. Ve vášeň, krev a smrt.

★★★★★

🎵 Carmen (příběh z New Yorku)
Skladatel Iván Macías; libreto Félix Amador; autor předlohy Prosper Mérimée.
Režie Stanislav Moša; asistenti režie Milan Němec a Daniel Rymeš; hudební nastudování Dan Kalousek a Matěj Voda; dirigenti Dan Kalousek a Matěj Voda; scénický výtvarník Christoph Weyers; kostýmní výtvarnice Andrea Kučerová; asistentka výpravy Adéla Kučerová; projekce Petr Hloušek; světelná režie David Kachlíř; výtvarná spolupráce Tomáš Bayer (režie projekcí); choreografie Michal Matěj; asistent choreografie Kristian Pekar; zvuková režie Filip Barák, Vilém Friml; dramaturgyně Klára Latzková; odborná spolupráce Dalibor Černák (umělecký záznam a střih představení); produkce Zdeněk Helbich; překladatelka Zuzana Čtveráčková.
Osoby a obsazení: Carmen (Kristýna Daňhelová); Joey (Marco Salvadori); Micaela (Esther Mertová); Frasquita (Rastislav Širila); Mercedes (Andrea Zelová); Xiomara (Tereza Navrátilová); Camillo (Lukáš Janota); Zúñiga (Milan Němec); Morales (Robert Jícha); Mamá Lupe (Jana Musilová); Lucas (Jiří Mach); Torn (Jiří Daniel); Patch (Adam Kaňák); Garcia (Alan Novotný); Advokát (Jakub Mauer); Lllas Pastia (Tomáš Sagher); Kapitánka Weavingová (Lucie Bergerová); Ženy (Renáta Mrózková, Barbora Remišová, Hana Kubínová, Diana Veličká); Muži (Nikolaos Natanailidis, Šimon Fikar, Michael Matušák).
Městské divadlo Brno, hudební scéna, světová premiéra 24. října 2026.

📘www.mdb.cz