zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Václav Vašák: Hned ze školy jsem přešel padesát metrů do divadla

Herec Václav Vašák v inscenaci Jak se bavil pan Sloane

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Sympatický mladý muž – Vašek Vašák - rozhodně nepovažuje hraní divadla za svůj celoživotní úděl, což dokázal tím, že se před pár lety sebral a odjel do světa. Nakonec se ovšem k divadlu vrátil, a to je dobře. V Národním divadle v Brně patří dnes k nejobsazovanějším hercům, jeho nejčastější jevištní partnerkou je spolužačka z JAMU Eva Novotná (hrají spolu mj. v Gazdině robě, Marnie či hře Můj Nestroy). Partnerkou životní je ovšem zcela jiná dáma...
Při hostování ND Brno na pražské scéně Divadla v Dlouhé jsme si povídali nejen o divadle, ale i o tom, proč se Václav ocitl na Novém Zélandě.


  • Jak dlouho už vlastně jste v brněnském Národním divadle?
    V angažmá jsem už asi devátou sezónu. Mezitím jsem si udělal pauzičku, kdy jsem odjel na Nový Zéland, abych se trošku vyléčil a mohl se k divadlu zase vrátit. Nebyl jsem si návratem úplně jistý, ale v divadle se změnilo vedení, já dostal nabídku, jestli bych se nechtěl vrátit a dělat s režisérem Vajdičkou roli v Osiřelém západu. Tu hru jsem viděl v Činoherním klubu, kde ji režíroval Ondřej Sokol, a udělal to tak, že mě to nalákalo vrátit se zpět do divadla.
  • To jsme ale skočili doprostřed vaší kariéry. Začněme od začátku. Jak jste se vlastně dostal k divadlu?
    Dostal jsem se k němu takovou zvláštní cestou. Po střední škole, kterou jsem studoval v Pelhřimově, jsem se nechtěl uvázat vojenské službě, která mi hrozila. Rozhodl jsem se jít do Brna studovat na jazykovku angličtinu. Ale za rok jsem zase nevěděl, co si s tím životem počít. V té době jsem nějak náhodně objevil Janáčkovu akademii múzických umění. Lidi od kumštu mě vždycky zajímali, tak jsem úplně bláznivě zkusil zkoušky a ono to vyšlo. A na vojnu jsem nemusel – dokonce ani později, dostal jsem totiž modrou knížku.
  • To jste opravdu nikdy jako dítě nehrál?
    Ale ano. Na základní škole (to bylo v Herálci u Havlíčkova Brodu) jsem chodil do ochotnického kroužku, který vedla taková prvorepubliková dáma, a to bylo nádherný. Byla to Osvětová beseda, vonělo to tam divadlem. Zahrál jsem si menší roličky ve Ferdovi mravencovi a Královně Koloběžce.Ale na střední škole už jsem neměl s divadlem žádný kontakt, takže jsem na JAMU vstupoval opravdu „neposkvrněn.“
  • Dostal jste příležitost zahrát si na velké i malé scéně. Co vás nejvíc baví?
    V Mahence se hraje tzv. velké divadlo. Před třema lety se otevřela Reduta na Zelném trhu, kde se dají dělat odvážnější, experimentálnější věci, které by asi na velké scéně neměly dlouhého trvání. Takže zatímco v Mahence je takový ten klasický repertoár, velká plnosouborová plátna, v Redutě máme možnost setkat se se současnou dramatikou. Režiséři, kteří tady pracují, jsou pro mě odvážnější, dynamičtější. Zdá se mi výhodné, že si můžu vyzkoušet více věcí – jak velkou scénu, tak i malé experimentální projekty, střídat velká gesta s detailní hrou na diváka.
  • Vy jste končil v roce 2000 a pak jste hned nastoupil do ND?
    Já jsem v Mahence hrál už od druhého ročníku, statovali jsme tam menší role, tzv. jsme vykrývaly zadní plán. Na konci čtvrťáku jsem měl štěstí, že jsem nemusel psát žádné dopisy, žádosti o angažmá, protože mi řekli, že by o mě měli zájem a nabídli mi angažmá. Tak jsem hned ze školy přešel jen padesát metrů do divadla...
  • Jak to bylo s tím odjezdem na Nový Zéland?
    Nový Zéland byla tehdy taková módní záležitost. Teď už jsou možná lokality zajímavější, ale v té době to bylo hodně atraktivní. Můj kolega Petr Bláha, spolužák v angažmá, tam byl rok přede mnou s režisérem Pavlem Šimákem. a tak mě navábili, že jsem se tam rozhodl odjet také. Měl jsme kontakty na nějaké farmy...
  • Neměl jste motivaci, že se budete učit angličtinu?
    Chtěl jsem sice zdokonalit, ale nebylo to hlavní. Vůbec jsem nevěděl, jak dlouho tam zůstanu, do divadla jsem neměl potřebu se vracet. Ta země je úžasná,. naprosto mě uchvátila. Dělal jsem velice tvrdě půl roku na farmách a také na stavbách. Když jsem měl vydělané peníze, cestoval jsem. Chtěl jsem si vychutnat jižní ostrovy, měl jsem na to tři neděle – řekl jsme si, že to objedu a pak se vydám domů. Ale uchvátilo mě to tak, že jsem tam nakonec zůstal prakticky tři čtvrtě roku, užíval si hor, sportů. Myslím, že pro člověka, který má rád přírodu, je to skvělá věc. Tam si herec, ale i třeba úředník, dokonale vyčistí hlavu. Jsou to treky na několik dní, kdy je člověk prakticky sám. Uvědomíte si, že kdyby se vám něco stalo, třeba vyvrtnutý kotník, tak vás najdou nejdřív za tři dny. A ta příroda je úžasná, oduševnělá – o to horší je šok, když se vrátíte do civilizace.
  • To jste se tam vypravil opravdu úplně sám?
    Vyrazil jsem sice sám, ale byla tam spousta Čechů, kteří na farmě pracovali. Byl jsem tam v roce 2003, kdy ta země byla hodně populární. Zažili tam vlnu Čechů a Slováků, a pak Ukrajinců. Pak se tam natáčel Pán prstenů a kolem toho místa vznikl obrovský boom, jezdili tam lidi z celého světa. Dnes už je to místo hodně provařený...
  • Popadají vás ještě dnes touhy odjet někam daleko?
    Popadá mě to, ale už je to komplikovanější, protože mám tři děti a divadelní plat... Takže, i když dálky někde volají, už není reálné odjet. Počkám, až děti vyrostou.
  • Jak jste tak rychle stihl tři děti?
    Já jsem dvě děti vyženil, patnáctiletého kluka a jedenáctiletou holčičku, a teď se nám narodil další kluk. Je mu dva a půl roku. Se staršími dětmi se občas setkáme na jevišti. Tak jsem se vlastně seznámil i s manželkou – doprovázela děti, které v divadle občas hrály.
  • Jaké koníčky máte kromě divadla?
    Koníčkem je rodina, to řeším hodně. Jinak mám rád muziku, žádný konkrétní žánr. Samozřejmě, že mě stále táhne příroda, hrozně rád se vracím na Vysočinu, kde mám rodinu. Sem tam si zajezdíme s dětmi na koních.
  • Jaké jsou nejbližší plány?
    Začínáme zkoušet v Redutě s Tomasem Zielinskim Vieweghovu hru Růže pro Markétu v rámci oslav sametové revoluce. Je to prý jediná Vieweghova divadelní hra, zatím vyšla jen knižně v nakladatelství Větrné mlýny, takže my uvedeme českou premiéru.


  • Václav Vašák (nar.1975)
    Narodil se v Humpolci. Vyučil se v oboru mechanik – seřizovač obráběcích strojů a číslicových linek. 1995-99 studoval na JAMU Brno, 1999 absolvoval v roli Ríši v Pohádce máje Milana Uhdeho na jevišti Mahenova divadla. Po studiu nastoupil do angažmá a hrál tu mj. ve hrách Sestup Orfeův, Král Jan, Obrázkáři. Rád vzpomíná na Tarantovu inscenaci Mnoho povyku pro nic, kde hrál Claudia. Zajímavé a různorodé úkoly mu poskytl režisér Martin Ćičvák, (Ithaka, Sen noci svatojanské, Tři prasátka ad.). V inscenaci hry Raymonda Queneaua Odile vytvořil postavu Richarda Travyho, v Démonech Larse Noréna roli Franka. Za tuto roli byl spolu se svou jevištní partnerkou Marikou Procházkovou oceněn v anketě festivalu České divadlo. Výrazně se prosadil ve Vajdičkově inscenaci Osiřelý západ. Patří k nejobsazovanějším hercům souboru. Ze starších inscenací jej můžeme vidět třebas v roli Fentona ve Shakespearových Veselých paničkách windsdorských, jako soba v Andersenově Sněhové královně, Haimóna v Sofoklově Antigoně, Horáce v Molierově Škole žen, Benita v Godflamově inscenaci Tajemství pralesa, Bláhuv Drábkových Furiantech 2008, titulní roli ve hře Petera Turriniho Můj Nestroy či Mánka v Gazdině robě. V Redutě hraje Eda ve hře Joe Ortona Jak se bavil pan Sloane a Marka Rutlanda v Marnie.

    23.3.2009 01:03:28 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

    Časopis 36 (2009) - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Festival Setkání Stretnutie 2024

    Články v rubrice - Rozhovory

    Ondřej Zajíc: Mahábhárata může svou jednoduchou řečí oslovit i malé dítě

    Režisér Ondřej ZAjíc

    Na 12. září 2009 připravuje Divadlo ABC dosud nejrozsáhlejší a nejodvážnější projekt od doby, kdy do MDP nasto ...celý článek


    Robert J.Williamson: Shakespeare je můj život

    Robert J Williamson a Robert Crumpton, The British Shakespeare Company

    Robert J.Williamson přijel do Prahy společně se svým souborem British Shakespeare Company, jehož je zakladatel ...celý článek



    Časopis 36 - sekce

    HUDBA

    Úspěchy českých jazzmanů v zahraničí

    Skupina Points

    Mladý český jazzový kvartet Points dosáhl historického úspěchu vítězstvím v prestižní soutěži mezinárodního ja celý článek

    další články...

    OPERA/ TANEC

    Jules Massenet: Werther

    Jules Massenet: Werther

    Z hudebních spolků u nás jako jediná soustavně obohacuje trh kompaktních disků Společnost Beno Blachuta. Možná celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Filmy k výročí Jana Švankmajera

    Jan Švankmajer

    Filmový režisér Jan Švankmajer patří v zahraničí k nejuznávanějším českým filmovým umělcům. Má na kontě množst celý článek

    další články...