Scéna.cz 

Havěť - repelent, nebo feromon?

Můžete si přijít vyzkoušet nový divadelní repelent proti diváckému hmyzu. Anebo feromon, který vás přitáhne blíž, než byste čekali. Světová premiéra inscenace Havěť v Divadle pod Palmovkou je přesně tím typem večera, který část publika podráždí a jinou část nadchne. Pamětník v ní může zahlédnout reminiscenci na dávno známé mechanismy kolektivního nadšení, mladý divák si užije okázalou GaGa show - nebo DaDa grotesku, která přeskakuje významy jako koník na pružině. A obě čtení jsou legitimní.

Autorem a režisérem je Tomáš Dianiška, kmenový tvůrce Palmovky, který dlouhodobě pracuje s kabaretní zkratkou, hudebním rytmem a přesně dávkovaným přepalem. Jeho rukopis je čitelný: nadsázka, ironie, popkulturní reference, vědomá práce s vulgaritou i tělesností. V Havěti se tento styl potkává s alegorií, která není náhodná. Dva mladí hrdinové se ocitají ve světě hmyzu - a hmyz se chová podezřele lidsky. Dvojstupy, organizovanost, ideologický slovník, kolektivní hysterie. Motiv zmenšení perspektivy připomene čapkovskou tradici alegorie, zatímco mechanismus moci a manipulace má v sobě cosi orwellovského.
Dianiška však není moralista ani dystopik. Je kabaretní diagnostik. Neanalyzuje, ale přehání. Nevaruje pateticky, nýbrž rozesměje - a tím odhalí.

Skautský tábor jako model světa

Rámec skautského tábora je dramaturgicky přesný. Skauting evokuje hodnoty, komunitu, výchovu, disciplínu. V Havěti se však tento svět snadno zvrhne v ideologický aparát. Bába - vedoucí s duší diktátora – organizuje kolektiv, který reaguje rychleji na příkaz než na pochybnost.
Pamětník normalizačních struktur může v této kolektivní choreografii rozpoznat cosi známého. Jazyk, rytmus, nadšení. Pro mladší diváky je to groteska, absurdní karneval. Pro staršího diváka je to připomínka toho, jak rychle se z komunity může stát hejno. A právě tady inscenace balancuje mezi repelentem a feromonem. Jedni se mohou cítit dotčeni - druzí fascinováni energií.

GaGa nebo DaDa?

Havěť lze číst dvěma způsoby. Na povrchu je to GaGa show: hudba, výstupy, přepaly, citace popu, kabaretní čísla. Divák se může smát a nechat se unášet tempem. Podobně jako husí hejno…
Pod povrchem však funguje princip DaDa: rozpad významů, skoky mezi žánry, vědomá absurdita, která odhaluje absurditu samotného světa. Není to jen gagování, ale řízený chaos.
Jediným skutečným přepalem je moment s citací Daniela Nekonečného - ale i ten zapadá do logiky show. Divák všedního dne potřebuje rytmus, výbojnost, zřetelný znak. Dianiška ví, kam může zajít. Nikdy nejde za vlastní hranu – a právě proto je jeho odvaha bezpečně odvážná.
Výprava Lenky Hollé pracuje s jednoduchou, ale funkční scénografií: stan, naznačený kopec, projekce. Kostýmy nejsou karnevalové, ale stylizované a výrazně hmyzí. Estetika drží alegorii pohromadě a dává grotesce pevný rámec.
Soubor, na Dianiškův rytmus dlouhodobě zvyklý, hraje s jistotou a přesností. Režisér - herec ví, kde přitlačit a kde nechat pauzu, takže temporytmus večera drží pevný tvar. Přechody mezi groteskou a vážností jsou vedeny s kontrolovanou energií; nikdo nevybočuje samoúčelnou exhibicí. Inscenace stojí na kolektivní souhře, která působí jako sehrané hejno - organizované, disciplinované, a přitom stále živé.

Světová premiéra: bezpečně odvážná?

Každá světová premiéra je odvážná. Nikdy nevíte, jak bude přijata. Havěť však není riskantním experimentem. Je to vyzrálá autorská práce, která přesně ví, co chce sdělit a jakým jazykem.
Není to existenciální výkřik ani politická agitka. Je to kabaretní alegorie současnosti. Kdo v ní hledá filozofickou hloubku, může zůstat chladný. Kdo přijme pravidla hry, najde přesně vystavěný tvar.
Havěť nevnucuje jedno čtení. Nabízí repelent i feromon. Hmyz může být obdivuhodný svou organizovaností, užitečný svou pracovitostí – a zároveň snadno označený za obtížný či nebezpečný. V okamžiku, kdy je něco pojmenováno jako havěť, přestává být individuálním tvarem a stává se problémem, který je třeba řešit. A právě zde se inscenace dotýká mocenského kontextu: to, co je jednou vyhlášeno za havěť, už nebývá předmětem dialogu, ale zásahu. Drtit, zneškodnit, vymýtit – to nejsou jen biologické termíny, ale slovník, který známe i z lidských dějin.
Můžete se cítit popíchnuti. Můžete se bavit. Můžete si připomenout dávno známé mechanismy. Anebo jen sledovat show, která má tempo a energii. Dianiška opět potvrzuje, že umí pracovat s oběma póly - podráždit i přitáhnout. A Palmovka mu v tom poskytuje prostor, který není bez rizika, ale je promyšlený.
A tak zůstává otázka: Havěť - repelent, nebo feromon?

Tomáš Dianiška: Havěť
Režie Dianiška Tomáš; dramaturgie Stýblo Ladislav; výprava Hollá Lenka; hudba Štesko Matej a pohybová spolupráce Zelinka Marek
Hrají: Jaroslav Blažek, Barbora Kubátová, Jakub Albrecht, Ivana Wojtylová, Teodor Dlugoš, Kateřina Hrdinová, Tomáš Vardan, Šimon Holiš, Jiří Panzner a Tereza Masaříková.
Světová premiéra v Divadle pod Palmovkou 6. února 2026, psáno z reprízy 9. února 2026

📘 www.podpalmovkou.cz