Scéna.cz 

REJ: bezkontaktní SMS vyjadřování

Soubor činohry národního divadla uvádí na scéně Stavovského divadla v premiéře inscenaci rakouského dramatika Arthura Schnitzlera REJ. Dramatik nám nabízí deset erotických dialogů. Zdá se, že jakási sebeironie zakódovaného vztahu rodiny coby základu státu. Každá postava vždy přechází do dalšího dialogu. Nezbývá než se poklonit před důmyslným textovým mechanismem.
Francouzský režisér Arthu Nauzyciel zvolil jako inscenační klíč odcizené dialogy ve formě deklamace jednotlivých postav, moderním slovníkem řečeno jakési předávání SMS zpráv. Tím sice nádherně podtrhl odcizenost ve vztazích, případně jen zaměření na sexuální živočišnost, primární pudovost a doslova individuální sobeckost.

Scénograf Riccardo Hernández celou scénu zasadil do mohutného portálu (ála Vítězný oblouk, ústřední Vídeňský hřbitov ad.), s tím, že na horizontu je promítán plán Hitlerova architekta Alberta Speera na proměnu Berlína v ukázkovou Germanii. Tento plán má jasné geometrické linie ulic, ale fantazijně v sobě může skrývat třeba anděla či jiné další bytosti. Vše je pouze na divákově vnímání.
Celou absurditu daného textu, který ve své době budil pohoršení, podtrhuje příjezd tramvaje.
Tady Autor světelného designu Scott Zielinski pracuje s kontra světlem, to vše na úkor diváka, protože je to pro oko velmi nepříjemné. Tím se možná zdůrazňuje, že každá postava si musí vypít svůj šálek hořké kávy až do dna. Tedy každý se musí vypořádat se svou nevěrou, zmíněnou sobeckostí a přetvářkou.

Kostýmy Marka Cpina jsou velkolepé až monstrózní s velkým důrazem na delikátní spodní prádlo zejména u dam a slečen. Za povšimnutí stojí i obuv jednotlivých postav. Celá garderoba poukazuje na jednotlivé stavy společnosti a zdůrazňuje sexapel, tedy zmíněnou živočišnost.
Režisérův klíč je sice dramaticky zajímavý, ale pro herce velmi svazující. Odcizenost v dialozích, rytmická deklamace pomalu splývá v monotónnost. Škoda. Herci jsou tím ochuzení o zajímavý a niterný herecký projev svých postav. Další šablonou je jakýsi sex tanec, který nastává v okamžiku, kdy dané postavy se eroticky sbližují. Bezkontaktně zůstanou stát proti sobě a chorus ostatních postav tančí jakýsi rituální tanec podtržený říkankou.
Choreografie Phia Ménarda je zajímavá a rytmizující až v podobu pomyslného Tance smrti.

Jako divadelní experiment je REJ na scéně Stavovského divadla zajímavý, divácky neutrální. Jen pozor, hraje se bez přestávky sto třicet pět minut.


Arthur Schnitzler: Rej
Překlad Pavel Novotný; režie Arthur Nauzyciel; dramaturgie Marta Lubková; scéna Riccardo Hernández; kostýmy Marek Cpin; světelný design Scott Zielinski; zvukový design Xavier Jaxquel a choreografie Phia Ménard.
Osoby a obsazení: Šlapka (Jana Pidrmanová); Voják (Petr Vančura); Služka (Jindřiška Dudziaková); Mladý pán (Šimon Krupa); Mladá dáma (Veronika Lazorčáková); manžel (Robert Mikluš); Slečinka (Pavlína Štorková); Básník (Vladimír Javorský); Herečka (Gabriela Mikulková j.h.); Hrabě (David Matásek).
Stavovské divadlo, premiéra 3. listopadu 2022

www.narodni-divadlo.cz