Scéna.cz 

Severomoravské divadlo Šumperk "doma"

"Umění, to je vlastně - když užiju metafory - taková řeka, proud, který ustavičně a bez zastavení, pokud národ žije a tvoří, žene vpřed. A z toho proudu si ten, kdo právě stojí na břehu, nabírá to, co potřebuje. Ale ten proud plyne dál. Není to ovšem živel. Je to dílo lidské. /František Hrubín/

V říjnu tohoto roku se soubor Severomoravského divadla po šesti letech vrátil na jeviště svého divadla. A navíc bude také příští sezóna již padesátou sezónou českého profesionálního divadla v Šumperku. Dva důvody pro to, abychom se šumperští na jevišti snažili dát vám v hledišti co nejvíc radosti - dva důvody, abychom se společně těšili.
Nazvali jsme příští sezónu Český rok. Můžete to chápat také jako poctu mnoha generacím komediantů, kteří byli sudičkami u kolébky znovuzrození tohoto národa a podvakráte i při obnově české státnosti, kteří se protloukali cestami-necestami s neuvěřitelnou vírou v sílu té radosti, v naději a v člověka. A to zrovna v moravském úvalu a české kotlině, kde se leckdy (pochopitelně jen v temné minulosti) našli i tací, kteří spíš než té víře dávali sluchu cinkotu mincí a šustotu bankocetlí. A také jako poctu autorům, kteří měli odvahu přicházet s něčím novým, nevyzkoušeným a pravdivým, jako právě Stroupežnický, Voskovec s Werichem, Hrubín a koneckonců i Kraus a Steigerwald. A jako velké poděkování tisícům neznámých lidí ze stovek míst České republiky, kteří přispěli na obnovu vyhořelé budovy šumperského divadla a více než dvěma stům tisícům diváků, kteří nám v šesti těžkých letech od požáru věnovali svou přízeň na více než padesáti scénách naší vlasti. A obrovské poděkování všem šumperákům, kteří nás v této těžké době neopustili. A snad i jako malé poděkování těm "sedmi statečným" - sedmi hercům (z Prostějova, Chebu, Českého Těšína, Krupky, Olomouce, Hrobu a Volyně) kteří zde těch šest sezón vytrvali.
Proč právě "Furianti" a proč právě "Český rok"?Jako gesto smíření všech furiantů, lidí třeba malicherně naštvaných a ukřivděných, protože nejdříve si musíme zamést před vlastním prahem; nejdříve musíme pochopit a poznati sebe, abychom rozuměli druhým, a stejně tak nejdříve bychom měli znát svou vlastní historii, abychom umělí číst a rozumět době, ve které žijeme.
Miroslav Drábek, dramaturg