Scéna.cz 

Hana Tomáš Briešťanská: Brno – Zlín – Brno

Naše první setkání s herečkou Hanou Tomáš Briešťanskou se uskutečnilo před pěti lety, kdy získala angažmá v Městském divadle Zlín. Za tu dobu se změnilo v jejím divadelním i osobním životě hodně. V současné době působí v Národním divadle Brno. Za tu dobu se vdala, to dokladuje druhé příjmení Tomáš. „Nelíbí se mi české přechylování – ová. Tak jsem Tomáš po manželovi a Briešťanská po otci. Dva nejdůležitější muže svého života si nesu ve jméně.“ vysvětlila. I nyní jsme si povídali při pozdním obědě v divadelním klubu.

Hercům skončily připomínky po generální zkoušce Shakespearova Večera tříkrálového, kde ztvárňuje postavu Violy, později převlečená za Cesaria. „Večer tříkrálový je pro mě nejsmutnější Shakespearovou komedií – vždyť v celé hře není jediná opravdu šťastná postava! Režisér Jakub Nvota říká, že komedie je jen jiný úhel pohledu na tragédii, souhlasím s ním, v tomto případě obzvlášť, řekla a dále upřesnila: „Viola je dívka, která se převlékne za chlapce, aby pak byla znovu nalezena jako dívka. V Shakespearově době, kdy všechny ženské role hráli mladí kluci – není co řešit. Ale jak ji hrát jako žena, navíc dnes, kdy je androgynní chování a vzhled považován za přirozenost? Postava Violy v sobě nese hluboký smutek, je stínem a zrcadlem všech ostatních postav, příčina a důsledek. Její příběh je příběhem „nejlepší kamarádky“, která se snaží vyjít vstříc všem, ale kdo vyjde vstříc jí?“, směje se. „Každopádně zkoušení je nesmírně příjemné a zábavné, pevně věřím, že Večer tříkrálový pobaví i diváky.
Na Shakespearovy „kalhotkové“ role jsem měla štěstí, už jsem hrála Porcii a Rosalindu. Asi to bude tím, že jsem tak trošku „klučičí typ“.
Širší nominace na Cenu Thálie 2014 za roli Dory Idesové v Žítkovských bohyních, spolupráce s režisérem Dodem Gombárem.
„Setkání s Dodem Gombárem si moc vážím, stejně tak setkání s Peťkou Hřebíčkovou, se kterou se v roli Dorky alternujeme. Peťka je vynikající herečka, členka Švandova divadla, která ovšem nikdy nepřestala patřit do „zlínské divadelní rodiny“, toho času nastávající maminka – moc jí to sluší! O roli jsme hodně mluvily, Petra je skvělý parťák. Ve finále Dorku hrajeme každá tak trochu po svém, a tak to má být.
Inscenace Žítkovské bohyně je pro mě výjimečná, z mnoha různých důvodů. Knižní předloha Katky Tučkové je velmi silná, Dodova dramatizace je skvělá, za mimořádný počin vnímám i skutečnost, že se prvního inscenování zhostilo právě Městské divadlo Zlín – vždyť jde o téma z tohoto regionu. Sešla se moc příjemná parta lidí. Představení se těší opravdu velkému diváckému zájmu. Mám z toho radost, ne že ne.“