Hana Tomáš Briešťanská: Brno – Zlín – Brno
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekNaše první setkání s herečkou Hanou Tomáš Briešťanskou se uskutečnilo před pěti lety, kdy získala angažmá v Městském divadle Zlín. Za tu dobu se změnilo v jejím divadelním i osobním životě hodně. V současné době působí v Národním divadle Brno. Za tu dobu se vdala, to dokladuje druhé příjmení Tomáš. „Nelíbí se mi české přechylování – ová. Tak jsem Tomáš po manželovi a Briešťanská po otci. Dva nejdůležitější muže svého života si nesu ve jméně.“ vysvětlila. I nyní jsme si povídali při pozdním obědě v divadelním klubu.
Hercům skončily připomínky po generální zkoušce Shakespearova Večera tříkrálového, kde ztvárňuje postavu Violy, později převlečená za Cesaria. „Večer tříkrálový je pro mě nejsmutnější Shakespearovou komedií – vždyť v celé hře není jediná opravdu šťastná postava! Režisér Jakub Nvota říká, že komedie je jen jiný úhel pohledu na tragédii, souhlasím s ním, v tomto případě obzvlášť, řekla a dále upřesnila: „Viola je dívka, která se převlékne za chlapce, aby pak byla znovu nalezena jako dívka. V Shakespearově době, kdy všechny ženské role hráli mladí kluci – není co řešit. Ale jak ji hrát jako žena, navíc dnes, kdy je androgynní chování a vzhled považován za přirozenost? Postava Violy v sobě nese hluboký smutek, je stínem a zrcadlem všech ostatních postav, příčina a důsledek. Její příběh je příběhem „nejlepší kamarádky“, která se snaží vyjít vstříc všem, ale kdo vyjde vstříc jí?“, směje se. „Každopádně zkoušení je nesmírně příjemné a zábavné, pevně věřím, že Večer tříkrálový pobaví i diváky.
Na Shakespearovy „kalhotkové“ role jsem měla štěstí, už jsem hrála Porcii a Rosalindu. Asi to bude tím, že jsem tak trošku „klučičí typ“.
Širší nominace na Cenu Thálie 2014 za roli Dory Idesové v Žítkovských bohyních, spolupráce s režisérem Dodem Gombárem.
„Setkání s Dodem Gombárem si moc vážím, stejně tak setkání s Peťkou Hřebíčkovou, se kterou se v roli Dorky alternujeme. Peťka je vynikající herečka, členka Švandova divadla, která ovšem nikdy nepřestala patřit do „zlínské divadelní rodiny“, toho času nastávající maminka – moc jí to sluší! O roli jsme hodně mluvily, Petra je skvělý parťák. Ve finále Dorku hrajeme každá tak trochu po svém, a tak to má být.
Inscenace Žítkovské bohyně je pro mě výjimečná, z mnoha různých důvodů. Knižní předloha Katky Tučkové je velmi silná, Dodova dramatizace je skvělá, za mimořádný počin vnímám i skutečnost, že se prvního inscenování zhostilo právě Městské divadlo Zlín – vždyť jde o téma z tohoto regionu. Sešla se moc příjemná parta lidí. Představení se těší opravdu velkému diváckému zájmu. Mám z toho radost, ne že ne.“
Naše profesorka herectví na Vyšší odborné škole v pražské Michli, herečka Nina Divíšková, v nás lásku k divadlu pěstovala. Razila teorii „Nespoléhejte na štěstí, vypadněte z Prahy na oblast, tam si zahrajete pořádné role a naučíte se řemeslu.“ Tak jsem vypadla z Prahy…
Myslím, že změna prostředí a perspektivy je čas od času nutná. Nabídku angažmá v Mahenově činohře v Brně, s novým vedením Glaser - Františák, jsem vnímala jako nabídku, která se neodmítá. Ve Zlíně jsme se rozešli v dobrém, stále tu dohrávám. Našla jsem zde spoustu skvělých kolegů a kamarádů, věřím, že se budeme potkávat i mimo divadlo.
Baletní svět je fascinující, těší mě, že jsem měla možnost do něj aspoň maličko nahlédnout, seznámit se s tanečníky, s jejich přístupem k práci, s jejich názorem na kumšt. V tak ohromném tělese, jako je Národní divadlo, považuju takové setkání za nesmírně obohacující.
Když cítím, že dělám práci, kterou považuju za smysluplnou. Když mám pocit, že mi něco dává a zpětně něco vyžaduje. Když mě znejistí, provokuje, zatne drápek. Když to na jevišti to jiskří. A když přijde divák, který si toho všimne. Zmiňoval jste Žítkovské bohyně. Popíšu jeden moment: odehrává se závěrečný dialog, na jevišti je všech 35 postav. Ať pohlédnete do očí kohokoliv z nich, víte, že tam je, spolu s vámi. Ve vyprodaném hledišti by bylo slyšet spadnout špendlík, a to máme za sebou bezmála tři a půl hodiny poměrně dost náročného jevištního vyprávění. Malý krůček pro člověka, vím... Samozřejmě taky, když tam je teplo a v bufetu mají dobré chlebíčky…(Smích.)
Jako hodoňačka narozená v Kyjově? Považovala bych za průšvih, kdybych neuměla. Oba rodiče krásně zpívali, děda byl multiinstrumentalista, hudba mě provází odmalička. Jako děcko jsem zpívala v cimbálce, později v LŠU, ve sborech, v divadle pak v několika muzikálech. Poslední dobou hlavně doma ve sprše, nicméně stále mě to baví.
Čím jsem starší, tím víc zapomínám (Opět smích.). Herecký čas plyne od premiéry k premiéře. A každá premiéra je pro mě spojena s určitým životním obdobím. Pochopitelně, jsou inscenace a role, které máte raději než jiné. Bylo by ale nespravedlivé některou vyzdvihnout nad jiné. Každá mi něco dala.
TIP!
Časopis 34 (2006) - rubriky
Články v rubrice - Rozhovory
„Řeč slov, řeč obrazů...,“ s holandským režisérem a hercem Remcem de Vries o divadle
Jedním z mezinárodních seminářů, které se staly nerozlučnou součástí Jiráskova Hronova, byl letos seminář pohy ...celý článek
„Kdybych nemohla hrát divadlo, asi bych skočila do Metuje...,“ říká Ljuba Skořepová
Herečce Ljubě Skořepové je 83 let, ale stále je obdivuhodně svěží. Do Hronova přijela z lázní Aurora z Třeboně ...celý článek
Jaroslav Satoranský: Někdy se těch mladých trošku bojím.
Studio Dva hraje už druhým rokem úspěšnou inscenaci ABSOLVENT, o vzpouře mladého muže, který si hledá svou vla ...celý článek
Miloslav Mejzlík: Vadí mě všechny nesmysly, hlouposti a schválnosti.
Letos v létě si Miloslav Mejzlík zahrál v produkci Studia Dva po boku Hany Maciuchové ve hře P. Quiltera Na ko ...celý článek
Časopis 34 - sekce
HUDBA
Návrat velké hvězdy 80. let - Kim Wilde je tu!
Pětadvacet let po svém prvním světovém hitu Kids In Amerika, nespočetných zlatých a platinových deskách, vydáv celý článek
OPERA/ TANEC
Festival Letní Letná 2006
Od 21. srpna proběhne na pražské Letné třetí ročník festivalu LETNÍ LETNÁ, který představí to nejzajímavější z celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Příběh vítězství života - Přežili peklo
Fotografka Jana Noseková mapovala v Izraeli tváře a osudy těch, kteří přežili masové vraždění Židů za druhé sv celý článek