Scéna.cz 

Zemřel Josef Kovalčuk

(*5. 8. 1948 Trutnov – †30. 6. 2018 Brno)
Významná osobnost moravské divadelní scény, divadelní dramaturg, teatrolog, scenárista a pedagog, Josef Kovalčuk, jeden z buřičů normalizační doby, zemřel. Poznala jsem ho nejprve jako spoluzakladatele prostějovského Hanáckého divadla v roce 1974, které se o deset let později přestěhovala a stalo brněnským HaDivadlem. Josef Kovalčuk patřil k velmi aktivním členům hnutí malých scén, podílel se na tvorbě repertoáru moravských alternativních scén – včetně legendárních projektů Cesty a Rozrazil.

Bylo tedy logické, že po roce 1989 na čas přišel do Prahy, krátce jako politik, ale poté hlavně jako umělecký šéf činohry Národního divadla. Po čase se ale vrátil do Brna, kde se stal děkanem JAMU a dále spolupracoval především se zdejšími malými scénami.
Josef Kovalčuk se narodil v Trutnově, ale studie začala na gymnáziu v Chrudimi, a následně pokračoval na vysoké škole, obor bohemistika a historie na na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouc (absolvoval 1972). Ale už v průběhu studia se rozhodl dále studovat, zaměřit se na divadlo. Dostal se na dramaturgii na DAMU v Praze (1973–1979) a zúročil své zkušenosti z autorské tvorby ve své diplomové práci. V té době totiž spoluzakládal v Prostějově Hanácké divadlo, kde působil společně s Arnoštem Goldflamem a Svatoplukem Válou. V divadle pracoval až do roku 1996, a zažil jeho stěhování do Brna 1985 a přejmenování na HaDivadlo. Po revoluci vykročil nejprve do velké politiky (1990 byl poslancem České národní rady), a v letech 1990 - 1996 byl děkanem Divadelní fakulty JAMU v Brně (znovu 2002-2008) a výrazně se podílel na nové koncepci studia a spoluzakládal festoval Setkání/ Encounter. Poté se znovu aktivně zapojil do divadelní praxe, když v letech 1996-2002 působil jako umělecký šéf Národního divadla. V letech 2009–2013 byl souběžně dramaturgem Divadla Husa na provázku. Josef Kovalčuk také psal – glosy a zamyšlení nad smyslem a fungování divadla, propojení divadla se společenským systémem, ad. Přispíval do sborníku O divadle, ale také do Amatérské scény, a později do Divadelních novin.

Na kontě měl na 130 rozmanitých projektů, na nichž se podílel především jako dramaturg či dramatizátor. Mezi jeho významné práce pro jeviště patřila např. dramatizace Dostojevského Idiota (v různých úpravách uvedena na několika českých a moravských scénách). Nejvíce spolupracoval s Arnoštem Goldflamem, J. A. Pitinským a Ivo Krobotem (včetně Národního divadla - Romance pro křídlovku, Běsi, Bloudění, Markéta Lazarová ad. Jeho posledním počinem byla spolupráce na inscenaci Uhdeho Zázraku v černém domě v režii Břetislava Rychlíka v brněnském Národním divadle.
Byl také vedoucím jednoho z ateliérů režie a dramaturgie na DiFa JAMU a vedoucím kabinetu pro výzkum divadla a dramatu. Jeho teoretické práce o autorském a studiovém divadle vyšly v knize Téma: Autorské divadlo (2009).