Scéna.cz 

Absurdita dovedená ad absurdum – Duchovní smrt v Benátkách (+ v Brně)

I když odhalíte plné jméno autora pod zkratkou S. d. Ch., nebudete o nic chytřejší - Sigismund de Chals. Víme o něm, že získal dvě ceny Alfréda Radoka za původní divadelní hru, a to v roce 2012 (Zátiší ve Slovanu) a 2013 právě za nyní uváděnou v české premiéře Duchovní smrt v Benátkách.
Sledovali jsme příběh extravagantního Baroneta (Dalibor Buš), který je přesycen zážitky a v životě žádá už jen to, co ještě neměl, tedy má na výběr: manželství, premiéru v Brněnském národním divadle bří Mrštíků a duchovní smrt. Fyzická smrt mu připadá málo, protože tu si nemůže plně vychutnat.

Režie, scéna, výběr hudby i kostýmů, to vše je dílem mladé režisérky Barbary Herz. Na jednoduché scéně vidíme zakouřený zámecký salón - kanape viditelně staršího data, otlučené smaltované nádoby a konve na mléko – voda v nich evokuje smrduté kanály zašlých Benátek. Poházené noviny a štosy knih glosují vyprázdněnost soudobé kulturní produkce a aktuální otázky, týkající se hranic lidské existence a jejího ustrnutí mezi bytím a nebytím.

Baronet v růžovém kožichu nejdříve začíná úplně nahoře na balkóně a hledá si cestu na jeviště, prochází v řadách, prodírá se mezi diváky se slovy „Tudy cesta nevede.“ Ve změti absurdních scén se objevují andělé i ďábel s křídly (jeden z andělů je na invalidním vozíku, neb protagonista měl nehodu, ale nechtěl nás připravit o zážitek z premiéry), přijde i pan Smrtka s kosou, Baronet se snaží tou kosou podřezat, fyzická likvidace se mu nedaří a volá parafrázi z bible: „Bože, proč jsi mě neopustil?“ Z dalších obrazů jsem zaznamenala např. nechutné vyjídání špíny z pupku.

Do toho všeho na prvním balkónku vlevo hraje Valkýra (Tereza Marečková) na housle, zazní i píseň v němčině. Dozvídáme se, že „Brno je někde mezi Prahou a Vídní.“

Těžko popsat nepopsatelné. Byla to absurdita dovedená někde ad absurdum a já se přiznávám, že jsem z toho zhola nic nepochopila. Se mnou však bylo v divadle přítomno početné smějící se mladé brněnské publikum, které svému oblíbenému autorovi pravděpodobně více rozumí. Také tam byli diváci, kteří pojídali brambůrky a popíjeli alko i nealko vesele jako v multikině, jen co skončila děkovačka, paní organizátorka nám všem přesně a hlavně nahlas zahulákala, kde a v kolik se máme shromáždit k autobusu do Bučovic. S.d.Ch by se mohl tímto excesem inspirovat na další hru, protože tohle mi evokovalo nejvíce duchovní smrt české kultury. A hra, která pokračuje do nekonečna i po děkovačce, to tu ještě nebylo. Třeba z toho bude třetí Radok.

S.d.Ch: Duchovní smrt v Benátkách, česká premiéra 9. června 2015 v divadle Reduta, Brno
Režie, scéna, kostýmy a výběr hudby: Barbara Herz a kolektiv
Osoby a obsazení: Baronet Dalibor Buš; Lokaj Lubomír, Richard Wagner, Žena Jan Grygar; Smrt / Anděl duchovní smrti Martin Veselý; Ředitel Brněnského národního divadla bří Mrštíků, Ďábel bez přívlastku, Kašpar Jiří Svoboda; Valkýra, která hraje na housle Tereza Marečková; Kašparovo alter ego Ondřej Dvořák.

Miloslav Vojtíšek alias S. d. Ch. se narodil roku 1970 v Praze. Spisovatel, scenárista, loutkoherec a autor koláží vyrůstal na pražském Jižním Městě. V osmdesátých letech stál u zrodu Barrandovské čtyřky, jejíž členové kromě pravidelných literárních střed shrnuli své tvůrčí počiny v jediném almanachu. Pro skupiny Periferie 42 a Ruce naší Dory skládal, psal a hrál na elektrickou kytaru. S. d. Ch. se živil jako hrobník a správce hřbitova, nyní je správcem hřiště.
Původně publikoval samizdatem. Dnes jeho práce soustavně vydává studio Divus, mimo jiné vydavatel časopisu Umělec. Autor se ve svých scénářích a v poslední době i literárních pastiších, charakteristických archaickým jazykem, vyrovnává především s mýty českého národa a zabývá se pozicí člověka ve světě proměněném v instituci.
Získal dvě ceny Alfréda Radoka za původní divadelní hru 2012 (Zátiší ve Slovanu) a 2013 (Duchovní smrt v Benátkách).