Scéna.cz 

Rusalka

Z brdských a šumavských lesů k nám přišel příběh plný radosti a zklamání. Vypráví nám ho Vodník a Ježibaba a lesní skřítci, paní Voda. Je o lásce. Jedna lesní žínka zatoužile býti člověkem, aby naplnila svoji lásku k Princi. Z brdských lesů proto, že Antonín Dvořák složil hudbu ve Vysoké u Příbrami u Rusalčina jezírka.
Pro naše čtenáře jsme připravili díky pochopení Divadla Milénium reportáž z prohlídky celého divadla. Ne všude se diváci mohou dostat a tak přijměte pozvání a pojďte s námi.

Necelé dvě hodiny před začátkem představení. Přijíždím tramvají k holešovické tržnici a následně jdu k divadlu Milénium. Vcházím do vestibulu a marně hledám svoji původkyni, s níž jsem si dohodl schůzku. Po deseti minutách paní Raková nikde.
Čekám a pozoruji. Pracovník baru přináší plato plechovek. Jedna tmavovlasá dívka připevňuje informační tablo s dnešním hereckým obsazení. Občas přijdou k pokladně zájemci o vstupenky. Do začátku ještě daleko, ale přesto divadlo postupně ožívá. Přistupuji k šatně. Příjemné paní se ptám zda není paní Raková.
"Ne. Jmenuji se Exnerová. Paní Rakovou jsem ještě neviděla. Helčo, jdi se podívat do kanceláře, zda tam paní Raková není."
Na emblému čtu název funkce: inspektorka hlediště. "To zní zajímavě. Co vlastně máte na starosti?"
"Já se starám o celé dění tady ve foyeré. Tedy o šatnářky a uvaděčky. Když přijdete na představení pomohu vám v hledišti, aby jste co nejsnáze našel své místo."

Vše vysvětleno. Paní Raková onemocněla. Slečna Helenka mě doprovází do kanceláře výkonné producentky Lindy Košařové. Scházíme po schodech, kudy chodí diváci, ale i účinkující. Stačím vpravo zahlédnout pobledlou sochu Rusalky. Procházíme chodbou kolem toalet a od tohoto okamžiku přemýšlím, zda název Milénium je správný. Daleko přesnější by bylo labyrint. Ovšem jsem host, tedy bez komentáře a jak je vidět domácí se vyznají a to je důležité.
Vítám se s paní Košařovou a ta se stává mojí průvodkyní. Procházíme do prostoru v němž se nacházejí pohodlní židle a hudební pulpity. Zvuk vydávaný naším hlasem tlumený. Nacházíme se v orchestřišti, které je pro diváka skryto za tónovaným sklem. Před orchestřištěm vede lávka, na níž se v průběhu představení rovněž hraje. Po pravé straně vedou schody do proskleného tubusu nebo věže, chcete-li a ta je rovněž zapojena do představení.
Pomalu přecházíme na jeviště. Stojíme na dně amfiteátru. Pod námi je plocha na kolečkách. Ta umožňuje měnit podlahu jeviště. Nutno podotknout, že i tato její funkce je efektně využita. Jezírko a pravá voda. Počítalo se s ním, ovšem zkoušky prokázaly jeho nedostatky a tudíž se od tohoto záměru upustilo. Jeho náhražkou je válec s bublající vodou, který otevírá celou Rusalku -- rodí se Voda a příběh Rusalky začíná. Zajímavá je i skleněná dvouplášťová opona, mezera mezi skleněnými stěnami je vyplněna vodou a dotváří zajímavou dekoraci. Od této opony je mělký prostor.
Nahlížíme za roh, kde na svých kuřích nohách stojí prosklený ježimobil nebo také skleněná garsonka ježibaby. Průjezd těsným prostorem je vypočítán na milimetr. Jen ohbí vnější zatáčky se muselo trochu zvětšit.
Zpět na dno kotle. Pyrotechnik si připravuje své ohnivé efekty. Proti skluzová plocha jeviště je stírána s velkou precizností. Na svojí očistu čeká kovový kruh měsíce. Vlevo až u horních řad se nachází kočár Cizí kněžny. Na hlavami nám visí další spousta závěsných hejblat. Nic není náhodou, co, kdy a jak hraje v muzikálu o tom je třeba se přesvědčit na vlastní oči.
To je v podstatě z jeviště a hlediště vše. Veškeré proměny nejsou postaveny na kulisách a klasických dekoracích.. Ty jsou zajišťovány kombinací svícení, projekcí a scénických efektů. O toto se starají inteligentní světla Vari*Lite. Právě na protilehlé straně orchestřiště nad lóží je v prvním patře místnost osvětlovačů a v dalším místnost zvukařů.
Odcházíme do suterénních útrob. Prádelna kostýmů, a věřte je hojně využívána. Šatny sólistů. Zdvořile nahlížíme k panu vodníkovi a princovi. Stojan s kostýmy, sprchový kout a dva stoly se zrcadly, u nichž dochází k maskérské přeměně protagonistů. Nebudeme rušit.
Přemisťujeme se do původně plánované šatny vodníka. Z této místnosti totiž vodník nejčastěji vstupuje na scénu, vlastně je vyvážen nebo vytahován z hlubin jezírka. Z tohoto důvodu zde v průběhu představení musí být tma a klid je z toho místnost pro elektrikáře. Přes chodbu otevíráme dveře do komůrky plné táhel, kladek a elektromotorů. Další životně důležitý orgán divadla. Zde získávají pohyb všechna hejblata a visadla nad scénou.
Opouštíme tyto prostory a jako mávnutím kouzelného proutku, zavíráme dveře a stojíme u baru. Foyer se postupně začíná plnit. Šatnářky na svých místech, prodavačky suvenýrů, uvaděčky a především diváci. Malá chvilka do okamžiku zvonění. Jednou, dvakrát a potřetí. Vše se zatemní. Poklona dirigenta a potlesk. Kužel světla na bublající vodu ....
Nebudeme rušit a děkujeme za prohlídku....